Zaměstnavatel musí brát na vědomí, že zaměstnanec má nárok, v souladu se zákoníkem práce a kolektivní smlouvou, na přestávku v průběhu pracovní doby.

V zákoníku práce jsou uvedena pravidla pro poskytnutí přestávky, která dále upravuje kolektivní smlouva. Také musí zaměstnavatel zohlednit další podmínky, týkající se mladistvých zaměstnanců.

Přestávka v práci na jídlo a oddech je upravena v § 88 zákoníku práce. Zaměstnavatel má povinnost poskytnout zaměstnanci nejdéle po 6 hodinách nepřetržité práce, avšak podle platné kolektivní smlouvy nejpozději po 5,5 hodinách nepřetržité práce, přestávku v práci na jídlo a oddech v délce trvání nejméně 30 minut. Při směně 12 hodin tak zaměstnanci vzniká nárok na další přestávku v délce nejméně 30 minut. Zaměstnavatel může umožnit zaměstnanci, aby měl přestávku v práci na jídlo a oddech i před uplynutím 5,5 hodin nepřetržité práce. Jinak (až na případy uvedené v odst. 3) může být přestávka v práci na jídlo a oddech umožněna zaměstnanci kdykoliv během pracovní doby.

Jedná-li se o práci, která nemůže být přerušena, musí být zaměstnanci poskytnuta i bez přerušení provozu nebo práce přiměřená doba na oddech a jídlo, tato doba se započítává do pracovní doby.

Mladiství zaměstnanci (do 18 let) musí mít vždy přestávku v práci na jídlo a oddech nejdéle po 4,5 hodinách nepřetržité práce.

Druhý odstavec stanoví, že pokud došlo k rozdělení přestávky v práci na jídlo a oddech, což umožňuje i kolektivní smlouva, musí alespoň jedna její část činit nejméně 15 minut. Je tedy možné přestávku v práci na jídlo a oddech rozdělit na více částí. Podle třetího odstavce nemůže dojít k poskytnutí přestávky v práci na jídlo a oddech na začátku a konci pracovní doby. Pokud tedy zaměstnanci končí pracovní doba v 16:00 nelze, aby měl přestávku od 15:30 apod.

Je také nezbytné zdůraznit, že přestávka v práci na jídlo a oddech se nezapočítává do pracovní doby a tudíž za ně zaměstnanci nedostávají plat nebo mzdu. Během přestávky je přerušen výkon práce zaměstnance. Zaměstnanec také v době přestávky v práci na jídlo a oddech nemusí být (až na některé zvláštní případy) na pracovišti. V době přestávky nesmí být po zaměstnanci požadován dle kolektivní smlouvy žádný výkon práce.

Stojí za to upozornit na souvislost s § 274 odst. 1 zákoníku práce, podle kterého odpovídá zaměstnavatel za škodu zaměstnanci v přímé souvislosti s plněním pracovních úkolů a mimo jiné jsou to úkony obvyklé v době přestávky v práci na jídlo a oddech konané, nutno zdůraznit, v objektu zaměstnavatele. Jestliže se zaměstnanec během přestávky v práci na jídlo a oddech nachází mimo objekt zaměstnavatele a zraní se, pak se nejedná o pracovní úraz.

Rekondiční volno

Každý zaměstnanec, který u společnosti Tesco Stores ČR a.s. (včetně jejich předchůdců, či při přechodu z ostatních skupin Tesco) pracuje v pracovním poměru alespoň jeden rok, vzniká mu nárok na tzv. „rekondiční volno“. Jde o obdobu tzv. „dovolené na víc“. Rekondiční volno je bonusem, který nevyplývá ze zákoníku práce (tedy na něj nemá zaměstnanec zákonný nárok), ale vzniká na základě dohody mezi odbory a zaměstnavatelem, které je zakotveno v kolektivní smlouvě. Kolektivní smlouvu může ze zákona uzavřít se zaměstnavatelem pouze odborová organizace a nikdo jiný.

Nárok na rekondiční volno (nárok čerpat) vzniká zaměstnanci vždy k 1. lednu kalendářního roku, a to v počtu dní, podle odpracovaných let u společnosti Tesco (za každý odpracovaný rok 1 den, až do max. výše 6 dnů). Podmínkou pro vznik a čerpání rekondičního volna je skutečnost, že zaměstnavatel vyčerpal případnou převedenou dovolenou z předchozího kalendářního roku, a to nejpozději do posledního kalendářního dne měsíce února. Nevyčerpá-li zaměstnanec převedenou dovolenou z předchozího kalendářního roku ani k poslednímu dni měsíce února, nárok na rekondiční volno mu v daném roce zaniká. Výjimkou je pracovní neschopnost nebo skutečnost, že mu byla nařízená dovolená zrušena zaměstnavatelem.

Čerpání rekondičního volna není podmíněno čerpáním nejprve jakéhokoli počtu dní dovolené, na kterou zaměstnanci vzniklo právo v daném kalendářním roce. Rekondiční volno se ani v případě, že zaměstnanec v průběhu roku ukončí pracovní poměr, žádným způsobem nekrátí, na rozdíl od dovolené, a nárok čerpá v celém rozsahu, na který mu vzniklo právo. Nesráží se ze mzdy v případě např. předčasného skončení pracovního poměru nebo nástupu na mateřskou či rodičovskou dovolenou ani jeho alikvotní část.

Zaměstnanec má právo čerpat rekondiční volno za podmínky, že neobdržel nebo sám nepodal výpověď z pracovního poměru, nebo neuzavřel dohodu o rozvázání pracovního poměru. Výjimkou je výpověď z organizačních důvodů nebo pro dlouhodobou zdravotní nezpůsobilost, nebo dohoda z týchž důvodů. Zaměstnavatel však žádné právo sám Vám rekondiční volno naplánovat nebo nařídit.

O rekondiční volno zaměstnanec žádá formou „žádanky o poskytnutí rekondičního volna“, a to zpravidla 3 dny přede dnem čerpání (zásadně se rekondiční volno neplánuje předem), případně (např. ze zdravotních důvodů nebo naléhavé potřeby) i v době kratší. Rekondiční volno se zpravidla čerpá v počtu 1 – 2 dny v měsíci, nedohodne-li se zaměstnanec se zaměstnavatelem výjimečně jinak (např. 3 dny apod.). Zaměstnavatel nemusí z vážných provozních důvodů zaměstnanci rekondiční volno poskytnout v požadovaném termínu, ale až v jiném náhradním termínu. Takovou skutečnost je ale zaměstnavatel zaměstnanci povinen písemně sdělit, a uvést (přesně specifikovat) závažné provozní důvody, pro něž nemohlo být v daném termínu rekondiční volno poskytnuto.

Zaměstnanci na den rekondičního volna připadá tolik hodin, kolik by zaměstnanec v tento den odpracoval podle plánovaného harmonogramu směn. Rekondiční volno musí být vyčerpáno v daném kalendářním roce a nelze jej, na rozdíl od dovolené, převádět.

Zaměstnanci, kterému vzniklo právo na rekondiční volno ve výši alespoň 3 dny (po třech letech u zaměstnavatele) má možnost si rekondiční volno jednou v roce v případě nemoci převést na tzv. „rekondiční bonus, a to v počtu 1 – 3 dny, které si sám určí. Tento rekondiční bonus slouží k pokrytí ztráty na výdělku za první tři dny pracovní neschopnosti, které nejsou ze zákona hrazeny. Bonus se poskytuje jako náhrada mzdy ve výši průměrného výdělku za takto poskytnutý počet dní. O tento počet převedených dnů na rekondiční bonus, se krátí rekondiční volno.

O převedení na rekondiční bonus žádá zaměstnanec, který splňuje podmínku pro jeho poskytnutí, současně s doručením dokladu o pracovní neschopnosti, a to „žádankou o převedení rekondičního volna na rekondiční bonus“, kde určí počet dní, které chce na bonus převést, případně tak může učinit i vlastní písemnou žádostí, ve které musí určit, o kolik dní převodu na rekondiční bonus žádá.

Další informace získáte u Vašeho personálního manažera nebo manažera provozovny.